Žatec před sto lety: Únor 1924

V únoru 1924 ukončila svou činnost společnost pro obchod s chmelem Saazia s.r.o. V obchodu s chmelem se v té době naopak dařilo zejména rodině Zulegerů.

Žatec byl tehdy jako centrum chmelařství relativně bohaté město. K. A. Polánek v knize Náš vývoj v severních Čechách pod ochranou Národní jednoty severočeské (1936) věnoval pozornost nejen vývoji národnostnímu ve 20. – 30. letech 20. stol., ale i vývoji ekonomickému. Tehdejší obchod s chmelem v Žatci zhodnotil takto: „Sem dováží se chmel prodaný pěstiteli a upravuje se za dozoru stát. pro prodej v tuzemsku i za hranicemi. Právě tento obchod dodal mu snad ráz města zámožnějšího, poněvadž obchod chmelem vyžaduje velikého kapitálu s patřičným rozšířením staveb pro další zpracování chmele i jeho uskladnění a kanceláře pro zaměstnance. Jeho úprava vyžaduje mnoho sil, které zde nacházejí takto obživy. Veliké obraty milionové ve chmelném obchodu poskytly jedné vrstvě lepší možnost obživy, takže spec. Obchodů jest v tomto městě proti jinde více a v dosti značném rozsahu. I příliv cizinců jest zde značnější než v jiném městě téže polohy, čehož příčinou jsou nákupy chmele pro cizinu a shlédnutí pěstování toto plodiny.“

Vraťme se však zpátky k záznamu z kroniky z února 1924. Místní rostoucí česká menšina přivítala nařízení zemské správy, podle kterého měly mít všechny hostince sloužící k ubytování turistů nebo ty, ve kterých se stýkají Češi, do roku 1924 české nápisy venku i uvnitř. Zdůrazněno bylo, ze české nápisy mají být stejně velké a ve stejné formě jako ty německé, navíc na první místě. Rovněž jídelníčky a nápojové lístky měly být v češtině a hostince měly dbát i na to, aby obsluhující personál ovládal češtinu. V tomto případě si německy psaná kronika kupodivu odpustila jízlivé komentáře, které byly jinak často u věcí, které se týkaly používání češtiny obvyklé. Nařízení bylo v pozdějším přípisu pouze citováno.

Za války, kdy se kronika přepisovala, byla k únoru 1924 doplněna rovněž noticka o tom, že místní zaujal průběh soudu s Adolfem Hitlerem, který právě probíhal v Německu. Šlo o soud po jeho nevydařeném „pivním“ mnichovském puči v listopadu 1923. Místní noviny Saazer Anzeiger stály tehdy prokazatelně spíše na Hitlerově straně. Neopomněly poznamenat, že se „obžalovaný se stal žalobcem“ a citovaly i z jeho závěrečné řeči, ve které mimo jiné řekl, že se přiznává, vinen se však necítí a domnívá se, že jako Němec udělal to nejlepší pro blaho národa. Hitler byl tehdy odsouzen k pěti letům vězení, z kterých strávil ve vězení v Landsbergu jen devět měsíců. Nejen žatečtí Němci měli ve dvacátých letech o budoucím diktátorovi velmi přehnané iluze. On rozhodně nebyl tím, který měl vyřešit jejich problémy, ba právě naopak.

PhDr. Milada Krausová, Ph.D.
(Regionální muzeum K.A. Polánka v Žatci)