Rok 1924 v Žatci: Červenec - Otevíráme kino!

Červencové kronikářské záznamy začaly poněkud netypicky. Neznámo proč, zapsal kronikář, že se v Žatci každý den zkonzumuje 35 hektolitrů mléka. Z toho je 25 hl dovezeno a 10 vyprodukováno sedláky ze Žatce.

Následoval jako vždy kaleidoskop událostí nejrůznějšího typu. Krátká noticka informovala o Husových oslavách v předvečer výročí jeho upálení, s douškou, že účast místních Čechů byla slabá. Důvodem bylo to, že jich bylo stále málo, a navíc oslava neměla v místě tradici. Účastníci zapálili k večeru 5. července hranici v polích směrem na Hořetice.

8. července zemřela v chorobinci (dobový nepěkný název pro léčebnu dlouhodobě nemocných, neplést s chudobincem) tehdejší nejstarší obyvatelka města, paní Rosine Gellert, která se dožila 91 let. Provozovala obchod s ovocem a zeleninou a na odpočinek odešla před třemi lety. Noviny Saazer Anzeiger přinesly 22. července zprávu o úmrtí žateckého puškaře Johanna Mahnera (Oblouková ulice 219), který zemřel 21.července ve věku 70 let.

Podobně jako v červnu, hořelo i v červenci v jedné ze starých místních cihelen, ze které už dnes nic nezbylo. Jen stará fotografie od Josefa Wary z doby, kdy se ještě jmenovala dle původního majitele, Hüttlova. Roku 1924 patřila tato cihelna s kruhovou pecí manželům Ernstovi a Zdence Kotkových. Lokalizována je do nivy Neposkvrněného početí P. Marie, tehdejší ulice Theodora Körnera (pův. Hüttlweg, dnes ulice Politických vězňů) č.p. 956. Škodu 40 tisíc měla krýt pojišťovna.

Ani v létě nemohla chybět politika. Sociální demokraté slavili v sobotu 12. července třicet let od založení pobočky své strany v Žatci. Zorganizovali pochodňový průvod, u řeky pak vzplanula hranice, kde prý pálili brakovou literaturu. Projev měl senátor Barth. Oslavy pokračovaly v neděli 13. července, z radniční věže zazněly fanfáry. Dělnická hymna byla troubena do všech čtyř světových stran. Odpoledne se konal další slavnostní průvod s hudbou a prapory, počet účastníků byl odhadnut na 400. Na Ostrově pak proběhla lidová veselice. Hned 27. července se sociální demokraté sešli znovu na protiválečném shromáždění na náměstí, stejně jako komunisté. Heslo „Nikdy víc válku“ přilákalo ale dohromady sotva 300 lidí.

Další červencový záznam se týká oblíbeného dobového tématu, pozemkové reformy. Jde opět o pozdější přípis. Najdeme zde tradiční rýpnutí do československé vlády, došlo totiž na pozemkový majetek známé rodiny Dreherů, spojených s místním pivovarnictvím a chmelařstvím. Konkrétně šlo o majetek Antona Eugena Drehera. Připojena je výtka, že reforma se nedotkla spřátelených cizinců, např. Švýcarů, ale zaměřovala se na majitele původem z Německa a Rakouska. Jsou vyjmenovány i statky, které byly postiženy: Milošice, Líčkov, Drahomyšl, Želeč, Holetice, Deštnice a Sádek. Důvodem nelibosti bylo i to, že změna majitele znamenala ztrátu existence pro místní nájemníky, dělníky i úředníky. Jejich nájemní a jiné smlouvy totiž byly automaticky ukončeny k 12. prosinci 1924. Reforma se v této fázi netýkala Měcholup.

12. července byla otevřena nová budova kina a varieté Elysium majitele Carla Hofmanna v Schillerově ulici, dnes Obránců míru č.p. 230. V tisku se dočteme, že ještě dopoledne probíhala kolaudace a ve čtyři odpoledne se poprvé hrálo. Vybrán byl dodnes legendární němý německý film Siegfriedova smrt na motivy středověkého německého eposu Píseň o Nibelunzích. Film se promítal za obrovského zájmu i následující dny. Následoval druhý díl Kriemhildina pomsta. Dodejme, že před otevřením Elysia se krátce hrálo v Obloukové ulici č.p. 192. Hofman, psaný také jako Hoffmann, zakoupil licenci na filmová představení od města roku 1923.

Elysium bylo po skončení druhé světové války přejmenováno na Lučan. Poprvé znovu hrálo již 24. 8. 1945. A to podle českého vkusu – konkrétně film To byl český muzikant o kapelníku Františku Kmochovi. V hlavní roli se představil Otomar Korbelář. Kino promítalo až do roku 1977, v následujícím roce bylo z technických důvodů uzavřeno. Pokus obnovit ho po revoluci jako kinokavárnu nevyšel. Dnes je zde obchod.

K 13. červenci kronikář zaznamenal nález, ke kterému došlo při přestavbě domu č.p. 64 b na tehdejším Ackermannově (dnes Hošťálkově) náměstí. Majitel domu Stopkuchen našel pozdně gotické úlomky kamenů. Byly na něm zobrazeny erby i symbol krále Vladislava Jagelonského (W). Prostory v přízemí domu měly původně krásné gotické křížové klenby.

PhDr. Milada Krausová, Ph.D.