Stavíme! Co vše vzniklo a mělo vzniknout v Žatci za války

Po připojení Žatce k Říši roku 1938 zde zavládlo poněkud nekritické nadšení i ve věci výstavby a rozvoje města. Žatec si byl sice vědom toho, že není městem prioritního významu, přesto byla správa města přesvědčena, že nyní bude lépe i v oblasti financování výstavby.  Zprvu se zdálo, že tomu skutečně tak bude.

V dubnu 1939 místní tisk oznámil, že konečně bude pokračovat výstavba mostu přes Ohři u nádraží a cukrovaru, která začala s 80 % podporou československého státu na jaře 1938. Díky nestabilní politické situaci byla zatím dokončena jen zhruba pětina mostu. Nyní poskytla podporu stavby Říše. Stavělo se do roku 1942. Pokračovalo také dláždění ulic, nejprve části dnešní Pražské ulice, později i dalších ulic a malých náměstí v centru.

V květnu 1939 se starostou Žatce stal SS-Man Rudolf Dietl, který měl se Žatcem velmi ambiciózní plány. Od léta 1939 město řešilo možnou výstavbu vodovodu, který měl přivést vodu až do Postoloprt. Neustále se také diskutovalo o nové budově pošty.

Říše zprvu podporovala i výstavbu bytových domů a domků. V Žatci jich řada vznikla na pozemcích, které původně patřily židovským majitelům. Platilo to pro Pražské předměstí, ale také např. pro část směrem na Libočany a Kadaň. Zde měl původně pozemky továrník Telatko. Stavělo se také na polích směrem na Perč.

Už v srpnu 1939 začala výstavba rodinných domků u stadionu Flóra. V první vlně jich mělo vzniknout 14. Stavebník musel ze svého přispět 800 RM. Následně si mohl vzít hypotéku za 6 % úroku od banky. Další část tvořila říšská půjčka za zvýhodněný úrok 2 %. Domek se měl zaplatit za 35 let. Již po třech letech zkušební doby měl být zapsán na jméno stavitele. Vše organizovala společnost Siedlergemeinschaft in Saaz.

V prosinci 1939 jednala městská rada o zřízení kolonie zahrádek směrem na Libočany, o úpravách parku či zřízení „háje hrdinů nacistického hnutí“ před hřbitovem. V bilančním článku v Saazer Anzeiger z 30.- 31. prosince 1939 si starosta R. Dietl pochvaloval, co vše se podařilo ve městě uskutečnit. A co vše se ještě plánuje, či probíhá. Na jednom z předních míst zmínil stěhování Městského muzea do Husovy ulice. Tehdejší ředitel muzea H. Födisch byl jedním z velmi aktivních prominentů. Město také převzalo do svých rukou divadlo a pustilo se do stavebních úprav jeho zázemí. Zmizelo nouzové ubytování pro dělníky na Ostrově v Podměstí z doby první republiky. Zvětšeno bylo hřiště tunerů (Flóra). Uvažovalo se i o stavbě nové nemocnice. Budova známkovny chmele měla být upravena pro velké propagandistické akce, kterých se zde konala za války celá řada.

Od lednu 1940 do léta 1940 probíhaly úpravy městského parku v části za kostelem a kolem Nožičkova pomníku (kostky). Plánované rybníčky se zlatými rybičkami a vodopády již do konce války realizovány nebyly. V tomto roce se stavěla mlékárna a také blok pěti domů s třiceti byty v dnešní Husově ulici. V Husově ulici šlo o typizovanou výstavbu, kterou známe z mnoha našich měst. Podobný blok domů v Plzni se např. dodnes nazývá Berlín. V Žatci podobné označení těchto domů doloženo není.   

V červenci 1940 bylo na městské radě oznámeno, že konečně, byť se změnami, bude realizován projekt výstavby zahrádkářské kolonie směrem na Libočany a Kadaň. V plánu byl vznik 50 zahrádek na ploše kolem 300 m². Strana NSDAP sdělila, že plánuje výstavbu malého sídliště pro válečné poškozence z obou válek poblíž hřiště turnerů (Flóry). V říjnu 1940 rada schválila výstavbu další kolonie domků jižně od cesty na Perč. Město chtělo také vrátit na náměstí sochu žateckého Rolanda, zvaného Boreš, která byla provizorně uložena do muzea, kde je dodnes.

7. prosince 1940 představil R. Dietl při otevření školícího centra (na Střelnici) další plány na rozvoj města. Nejzajímavější z nich byl plán na vznik druhého náměstí, které mělo vzniknout na místě zbořeného kapucínského kláštera a jeho zahrady. Městská správa měla zůstat na náměstí, které nyní neslo jméno A. Hitlera. Na nově postaveném náměstí bylo plánováno sídlo Finančního úřadu, Pracovního úřadu, Landratu a nacistických institucí. Obě náměstí by spojila tehdejší Schillerova ulice (Obránců míru).

 Z korespondence dochované v Regionálním muzeu K. A. Polánka vyplývá, že si město pilně dopisovalo se správou kapucínů v Litoměřicích. Kostel kapucínského kláštera měl zůstat stát. Dlouhá diskuze se rozvinula ve věci, kde by měl vzniknout nový klášter, aby kostel zůstal funkční. Požadované vyjádření památkářů se nedochovalo. Klášter nebyl tehdy v právě dobrém stavu, novou budovu by žatečtí kapucíni snad i přivítali, i když měli samozřejmě k té historické vřelý vztah. 

Z dalších plánů, které R. Dietl představil v prosinci 1940 veřejnosti, připomeňme alespoň nápad přemístit bronzového lva z pomníku obětem 1. světové války (v místech dnešní chmelničky) do háje padlých hrdinů před novým hřbitovem. Dietl opět hovořil o nové poště a plánu umístit její pobočku na nádraží. Město se mělo rozšiřovat směrem na jih kolem dnešní Dukelské ulice (tehdy ulice SA).  Zájem byl také o zelený vnitřní okruh ve městě i velký okruh kolem města, včetně stezky kolem Ohře. Měl vzniknout tzv. žatecký Semmering jako ve Vídni. Tento termín dodnes někteří místní používají. Prostor pro odpočinek místních měl vzniknout na Perči a na Starém vrchu. Chyběla také hřiště pro děti. Na Ostrově měl být vymezen prostor pro lidové slavnosti a pouti.  Město nechalo pro návrhy vypracovat i modely, které se nedochovaly. Pouze některé byly zachyceny na fotografiích.    

Roku 1941 Německo ještě vítězilo, proto byl prostor i na rozpracování plánů rozvoje města. V březnu 1941 město rozhodlo, že najme architekta pro vypracování projektu nové podoby náměstí, které mělo být očištěno od všech pozdějších přístaveb. Rada jednala také o rozšíření koupaliště, stavbě nových jatek u Ohře a vzniku zahrádkářské kolonie o 150 zahradách.

V dubnu 1941 rada oznámila, že společnost Nový domov brzy začne s výstavbou nových obytných domů s 45 byty. V létě se mělo začít stavět i dalších třicet rodinných domků. Mluvilo se o nutnosti další regulace Ohře kvůli škodám z pohybu ledů v zimě 1939/1940. Starosta také prosazoval proměnu bývalých hřbitovů u sv. Prokopa v Dolním Předměstí a u sv. Jakuba na zelené plochy. Plány často narážely na nedostatek pracovních sil. Pomáhali i zajatci z táborů ve městě a nuceně nasazení.

13. července 1941 byla za účasti K. Henleina otevřena zrenovovaná stará škola za kostelem (dnes Hošťálkovo náměstí č.p. 132), ve které byl zřízen první Handwerkerhaus (Dům řemeslníků) v Sudetech. V druhém patře bylo i ubytování pro dvacet učňů. K. Henlein přispěl na opravu 5000 RM. S problémy na frontách nastal logicky i útlum stavební a investiční činnosti ve městě. Vše se soustředilo na frontu, zásobování, ale i na bezpečí zázemí. 

Od června 1944 začal tisk přinášet výzvy, aby i v Sudetech byly zřizovány vhodné kryty a úkryty kvůli možnému bombardování. Otiskovány byly i návody, jak upravit a čím vybavit sklep v domě. 16. dubna 1945 došlo k neplánovanému náletu na staré nádraží Žatec – Západ. Teprve po této události začalo město kopat štolu z ulice Pod známkovnou, vedoucí do parku. Měla posloužit jako kryt. Dosud byly k dispozici pouze úkryty ve sklepech domů. V muzeu se v této souvislosti často objevovaly dotazy na údajné žatecké podzemí. 

PhDr. Milada Krausová, Ph.D.