Zbigniew Bajek: Svoboda. Hranice identity
Výstavě poskytl záštitu profesor Andrzej Bednarczyk coby rektor krakovské Akademie výtvarného umění Jana Matejki. Realizaci výstavy podpořilo Ministerstvo kultury a národního dědictví Polské republiky z Fondu na podporu kultury a Polský institut v Praze.
Žatecká synagoga oslaví rok svého působení na kulturní mapě první výstavou zahraničního autora. Zbigniew Bajek je polský výtvarný umělec a profesor na krakovské Akademii výtvarného umění Jana Matejki, kde v současnosti vede interdisciplinární ateliér. Výstava bude zahájena vernisáží 4. dubna a potrvá do 22. června.
„Kde leží v naší mysli tenká hranice tolerance, do které jsme ochotni a schopni přijmout cizí vlivy? Kdy naopak začneme cizího příchozího vnímat jako ohrožení naší vlastní identity? Jaké má svoboda hranice? Co dokáže člověk udělat člověku? Jak můžeme vyjít z labyrintu dědičných vin a jak můžeme dojít usmíření?“
Tyto a další otázky klade divákům Zbigniew Bajek (nar. 1958), příslušník starší generace polských výtvarných umělců, která dozrávala za bouřlivých společenských přeměn v 80. letech minulého století. Ve svých dílech se Zbigniew Bajek věnuje tématům lidské identity, solidarity, zkoumání hranic svobody, sociální percepci, akceptování cizosti v kontextu mapování traumatizujících krizí humanity od 20. století do dnešních dní, zejména transgeneračního přenosu zkušeností z Holocaustu a z komunistické totality. Inspirací v jeho tvorbě jsou mu i díla Franze Kafky, zejména pak jeho aforismy ze sbírky „Úvahy o hříchu, utrpení, naději a správné cestě“, které Franz Kafka sepsal při svém pobytu v nedaleké Siřemi. Tvorba Zbigniewa Bajeka tak úzce rezonuje s historickou pamětí našeho regionu, který násilné střídání obyvatel a jejich kultur tak silně poznamenalo.
Opakujícím se motivem v díle Zbigniewa Bajeka je kresba jeho vlastní tváře, přetvořená do persony „Cizího“. Inspirovala ji jeho zkušenost ze statování ve filmu Schindlerův seznam, kdy prošel tak výraznou fyzickou proměnou, že sám sebe nepoznával, nebyl k poznání ani pro své přátele. Podle Bajekovy tehdejší portrétní fotografie vytvořil jeho bývalý student kresbu, kterou Bajek dodnes využívá ve své tvorbě.
Hlavní exponáty žatecké výstavy, bannery Cizí – Labyrint a Cizí – Popel, budou umístěny na podlaze synagogy a umožní návštěvníkům přímou interakci, včetně průchodu labyrintem pokání, symbolu inspirovaného labyrintem v gotické katedrále v Chartres. Výstavu doplní kontinuální projekce Bajekova filmu Osvojování Cizího, jednoho z jeho nejzásadnějších projektů, který sám autor pokládá za jeden z nejtěžších úkolů svého života.
O výstavní prostor v synagoze se budou tyto práce dělit s Bajekovým významným souborem fotografií Věčné odpočinutí. Fotografický cyklus dokumentuje funerální architekturu válečných nekropolí z první světové války v Nízkých Beskydech na jihu Polska, navržených Dušanem Jurkovičem. Na fotografiích kontrastují záběry hrobů a pánských košil s vyšitými citacemi z tzv. „Siřemských aforismů“ Franze Kafky, které vznikaly ve stejné době jako Jurkovičovy návrhy hřbitovů. Snímky následně prošly výtvarnými úpravami pomocí kreslířských a malířských technik a procesem destrukce.
Projekt je inspirovaný napadením Ukrajiny Ruskem. Autor jeho prostřednictvím poukazuje na paralelu mezi minulostí a současností. Připomíná krutou realitu všech válek, kdy život jednotlivce ztrácí hodnotu a vojáci umírají za cíle, s nimiž se nemusí ztotožňovat. V kontextu polských dějin reflektuje i smíření s minulostí – překonání historických animozit a zrod mezilidských vztahů založených na solidaritě.
V galerijních prostorech sousedního rabínského domu budou vystaveny další soubory Zbigniewa Bajeka – Dveře a Živly.
Dveře zde symbolizují nejen přechod mezi prostory, ale také odkazují na oběť dělnických protestů v Gdyni a Gdaňsku v roce 1970. Tehdy demonstranti nesli ulicemi na vylomených dveřích tělo osmnáctiletého Zbyszka Godlewskiho, první oběti střelby polské lidové armády a lidových milicí do stávkujících dělníků.
Živly (země, voda, oheň, vzduch) jako čtyři základní elementy starověkého vidění světa jsou v Bajekově tvorbě často se opakujícím motivem. Na výstavě budou zastoupeny sérií fotogramů z roku 1995, kde autorova tvář postupně mizí pod vrstvami nanášených barev. Inspirací mu byla tragická smrt kněze Jerzyho Popieluszka, umučeného komunistickou tajnou policií pro podporu hnutí Solidarita.
Bude zde představen také film Siřem, ve kterém se prolínají záběry ze Siřemi a okolí a z Nízkých Beskyd spolu s citáty z Kafkových aforismů.
Autor není kulturní veřejnosti v České republice neznámý. Již více než 17 let spolupracuje s pedagogy, umělci, studenty a doktorandy Fakulty umění Ostravské univerzity, zejména pak s již zesnulým prof. Eduardem Ovčáčkem, doc. Markem Sibinským a prof. Zbyňkem Janáčkem. Realizoval mnoho společných česko-polských umělecko-výzkumných projektů, mimo jiné se zaměřením na téma svobody. V roce 2019 byl spoluorganizátorem kolektivní výstavy v Domě umění v Opavě „Kafka – překonávání hranic“, které se zúčastnilo více než 150 umělců z České republiky, z Polska, z Německa a dalších zemí. Tématem výstavy byla interpretace Kafkových aforismů ze sbírky „Rozjímání o hříchu, utrpení, naději a správné cestě“. S jeho vlastní tvorbou jsme měli možnost se seznámit na jeho sólových výstavách v Opavě („Vivisekcie. Význam těla“, Dům umění a kostel sv. Václava, 2021), v Praze („Tělo a znak“, Galerie 9, 2022) a v Siřemi („Projekt Kafka“, Galerie Kafka, 2023).
Výstavu bude možné navštívit v žatecké synagoze a rabínském domě od 5. dubna do 22. června 2025 vždy od pátku do neděle mezi 10. a 16. hodinou.
Začátek výstavy bude spojen také s výtvarným workshopem „Cizinec Kafka“, který proběhne pod vedením autora v sobotu 5. dubna od 10 hodin na Nádražních schodech před Trafičkou.
Martin Kos, kurátor výstavy
