Žatecký poklad slaví narozeniny a má turistickou vizitku

Své pomyslné narozeniny slaví 27. dubna. Tehdy totiž spatřil po více než 900 letech pod zemí opět světlo světa. Zakopán byl někdy kolem roku 1012. Právě 27. dubna 1937 byl nalezen při hloubení základů pro stavbu skladu a balírny chmele firmy Deutsche Hopfenverkehrsgesellschaft na dnešním Chmelařském náměstí.
Objeven byl v hloubce pouhých 60 cm pod podlahou zbořené stáje bývalé usedlosti „Stará pošta“. Předměty o váze 2,7 kg byly uloženy v hliněné nádobě označené velkým kamenem. Velkou část tvořily stříbrné mince, ražené mezi lety 1009–1012, české i německé provenience. Ty české reprezentují mince českých knížat Boleslava II. a Jaromíra, knížat německých pak ražby Jindřicha II., jeho bratra biskupa Bruna z Augšpurku či tři starší oto-adlétské feniky. Zatoulal se sem i jeden denár Jindřicha Svinibrodského, otce Jitky, manželky knížete Břetislava. V nemincovní části pokladu najdeme vedle stříbrných hřiven unikátní stříbrné šperky, hřivny, smotky stříbrného drátu a dva zlaté prsteny.
Víme také, že poklad nalezl a ohlásil dělník Josef Weigert ze Žatce. Ihned byl informován tehdejší ředitel žateckého Městského muzea Max Wurdinger. Obsah nádoby byl po nálezu vyjmut a sepsán za přítomnosti zástupců jmenované firmy, Městského muzea a Státního archeologického ústavu.
Jedním z prvních, kdo o pokladu psal, byl německý archeolog Helmut Preidel, který má dnes malou pamětní desku na zdi hlavní budovy muzea v Husově ulici. Je třeba ovšem doplnit, že v době nálezu zde muzeum ještě nesídlilo. Německé Městské muzeum, jehož ředitelem byl zmíněný Max Wurdinger, mělo své sbírky v budově na dnešním náměstí 5. května (tehdy Floriánské náměstí). Článek H. Preidela o pokladu byl přetištěn i ve sborníku českého menšinového muzea Krajem Lučanů č. 6 z roku 1937. Preidel píše, že poklad je majetkem firmy, na jejímž pozemku byl nalezen. Deutsche Hopfenverkehrsgesellschaft (Německá společnost pro dopravu chmele) ho pak předala Městskému muzeu.
Dle svědectví potomků o nálezu pokladu Josef Weigert sám nikdy nemluvil. A jak to víme? Příběh pokladu totiž neustále pokračuje. Když byla otevřena nová expozice, přišli se podívat i nejbližší příbuzní pana Weigerta. Přinesli do muzea i rodopisné materiály. Doplnili tak další kamínek do mozaiky příběhu žateckého pokladu. Pokladu, který měl vlastně obrovské štěstí. Po nálezu byl nahlášen, pečlivě zaevidován, přežil dobu druhé světové války i dobu, kdy se raději nepřipomínalo, že byl nalezen v bývalých Sudetech. Dnes se těší zasloužilé pozornosti odborníků i návštěvníků muzea.
Milada Krausová
K příležitosti výročí objevení Žateckého pokladu připravilo regionální muzeum do prodejeTuristickou vizitku, která je k dostání na hlavní budově muzea za 12 Kč.