Pohledy z Majáku: Jak (ne)řešit krizovou situaci
Covidová pandemie trápí a trýzní prakticky celý svět, Česko nemůže být výjimkou. Protože si ale často namlouváme, že my Češi jsme jiní, zkouším se pohlédnout, zda jsme opravdu jiní i při této kalamitě. Výsledek? Jsme! Můžeme být hrdí. Nebo ne?
Slovy našeho pana premiéra: Celý svět se od nás může učit! A také se učí.
I když asi jinak, než pan premiér myslel. V duchu české povahy jsme se při řešení pandemie vydali cimrmanovskou cestou hledání slepých uliček. A na ní si vedeme tak dobře, že celý svět vidí! Jak to nedělat…
Jaké je tedy naše poučení pro krizový vývoj? Co (ne)dělat?
(Ne)jasně si nastavit data, která sledujeme. (Ne)přesně si říci, co vlastně chceme. (Ne)stanovit si, jak cíle dosáhnout. Potřebná rozhodnutí (ne)udělat včas. Veřejnost o tom informovat (ne)přesně a (ne)úplně. A při řešení kritické situace se (ne)hádat.
Zatímco jinde volí dobrá řešení, nebo se o to aspoň naivně snaží, my si neomylně vybíráme ta špatná a jasně všem dáváme hrdě najevo: Tudy cesta nevede.
V duchu cimrmanovských her si pak na cestě k (ne)jasným zítřkům můžeme i zazpívat. Tam, kdy hynuli sobové, přizpůsobili se Čechové!
Jo, a to je nakonec v celém tomto sarkastickém postesknutí nad stavem řešení pandemie v Česku, to skutečně pozitivní: Že Češi se přizpůsobí a přežijí. Navzdory covidu a navzdory vlastní vládě.
Ještě se přitom musíme pochlubit, že toho bohdá nebude, aby Češi zvolili cestu jednoduchou, když mohou jít tou složitou. Tomáš Kassal
