Rok v životě Žatce, září 1924: Do divadla jedině s paklíčem
Městská správa neuspěla se stížností na zrušení III. školního obvodu. Češi si prosadili, aby směli hrát v žateckém divadle deset představení v sezóně. Od října 1924 do dubna 1925. Divadelním ředitelem byl pro tuto sezónu Karl Ettinger z Mostu. Žatec tehdy neměl vlastní divadelní soubor. Češi v divadle vítáni nebyli, ale např. Rusové nevadili. Na 5. září dočasný ředitel pozval proslulý Velkoruský originální balalajkový orchestr, který účinkoval v mnoha městech Evropy. I v Žatci byl o lístky velký zájem.
8. září se v Žatci odehrál divadelní incident, hodný zfilmování či dramatizace. Češi chtěli, aby v divadle už 8. a 9. září, tedy před vymezeným termínem, byl odehrán Dalibor a Rusalka v podání divadelního souboru z Budějovic (ředitel Veverka). Ani po intervenci vládního rady Dr. Tauera a učitele Vltavského jim to nebylo povoleno.
Naopak, radní, pohoršení pohrůžkou možného násilného otevření budovy, vyslali k divadlu policejního komisaře Orlíčka, aby každému zabránil ve vstupu. I Češi si však přivedli úřední a policejní asistenci.
Přední dveře divadla začal otevírat zámečník Kotouček, ale nešlo mu to. Jihočeští divadelníci zatím pronikli do divadla postranními dveřmi, které šly otevřít snáz, a pomohli při otevírání paklíčem. Prostřední dveře se však podařilo otevřít až jako poslední.
Dalibor se hrál, přišli na něj místní i přespolní Češi. Mezi publikem seděli i policisté s nasazenými bajonety. Noviny Saazer Anzeiger se vracely k aféře celý měsíc. Chválily, že se nepřišel podívat ani jeden Němec, pouze jeden student německého původu, kterého označily za renegáta a sionistu, který navíc nemohl ničemu rozumět, protože neuměl jediné slovo česky. Město si na český postup stěžovalo. Vše mělo dohru i v parlamentu, kde interpelovali křesťanští socialisté. Sociální demokraté poslali zase interpelaci se žádostí o vyšetřování ministru vnitra.
Místní měli ale samozřejmě i jiné starosti a radosti. 10. září si čtenáři novin Saazer Anzeiger mohli přečíst článek pod titulkem Mohou za zdražení obchodníci? I dnes aktuální téma! Odreagovat se mohli při tradiční dočesné, která proběhla 14. září. V té době ještě pod názvem „Hopfenkranzfest“, tedy slavnost chmelového věnce v režii vinařského spolku. Starosta obdržel chmelový věnec, průvod se pak vydal od radnice k budově tělocvičny (Turnhalle, dnes sokolovna). 21. září se poprvé po válce sešli na velké slavnosti v uniformách žatečtí ostrostřelci pod vedením Aloise Nožiczky. Do kostela na bohoslužbu přišli i členové veteránských spolků. Titul „zimního krále“ si pak vystřílel na Střelnici úspěšný „letní král“, podnikatel Fritz Schuldes.
A co ještě zaujalo v září dobová média? Kritiku stále sklízela prvorepubliková pozemková reforma. Přesun majetků do českých rukou formou odkupu, nových pronájmů i zabavování chápali místní Němci jako nespravedlnost na původních majitelích. Kronika píše v dodatcích kriticky o již uskutečněných přesunech majetku v regionu. Dotkla se např. Dammova statku v Novém Sedle, černínských statků na Podbořansku či schwarzenberských v Postoloprtech. Ale i cukrovarů. A další měly následovat.
PhDr. Milada Krausová, Ph.D.
