Žatec před sto lety: Říjen 1924
Říjen před sto lety v Žatci byl oproti dynamickému září klidnější. 5. října uctili místní památku padlých v první světové válce. Německé spolky se shromáždily v budově Střelnice (v místech dnešního autobusového nádraží) a šly na hřbitov, kde se u symbolických i skutečných hrobů padlých a zemřelých konala mše a byl položen věnec. Pomník padlým v podobě známého lva v místech dnešní chmelničky ještě nestál, vznikl až roku 1930. Zatím probíhala jen diskuze o jeho podobě a umístění. Existovala ale už např. deska padlým evangelíkům v kostele v Husově ulici. Němci chápali své padlé jako hrdiny, i to byl jeden z důvodů, proč se nemohli často identifikovat s novou republikou. Jejich milí obětovali přece své životy jako věrní občané Rakouska-Uherska!
Češi to dobře věděli, a i proto vydala okresní politická správa v Žatci nařízení, že radnice a další městské budovy musí být 28. října na výročí vzniku republiky opatřeny prapory se státními barvami. A pojistili se. Ráno 28. října se komisař okresní správy Dr. Piazza dostavil nejdříve na policii a požádal komisaře Orlíčka, aby mu předal klíče od radnice. Následně v doprovodu dalších lidí vyvěsil z balkonu radnice československou vlajku. Večer ji zase sundal. Češi slavili v divadle a německý nacionální tisk opět hromoval a srovnával vyvěšení vlajky s nedávným násilným otevřením divadla. V něm Češi také oslavili výročí vzniku republiky. Již bez skandálu.
Říjen byl také měsícem honů. Kronikář pilně zaznamenal, že při hlavní honitbě 16. října 1924 bylo v městských lesích u Holedeče uloveno 126 zajíců, 32 divokých králíků, 4 koroptve a 1 sluka. Honitby se účastnilo celkem 45 lovců, z toho 27 ze Žatce.
Ani v říjnu se Žatci nevyhýbaly pohromy. V noci 21. října shořela stodola speditéra a obchodníka s uhlím Johanna Řánka na náměstí Pinterplatz č.p. 552 (dnes Husitské). Kromě obilí zde stála připravena i parní mlátička (lokomobila) firmy Schuldes. Pan Řánek musel totiž odložit mlácení obilí, protože dostal zápal plic. Vše bylo zničeno, škoda činila 500 000 korun. Majitel, u kterého hořelo dle kroniky již sedmkrát, byl naštěstí vysoce a jistě i draze pojištěný. Došlo patrně k samovznícení nedostatečně usušeného obilí. 25. října hořelo na půdě obytné budovy patřící k žateckém cukrovaru. Na poplach houkaly tovární sirény i lokomotivy na žateckém nádraží. Škoda byla naštěstí malá.
Požehnání městu měl přinést nový zvon pro sanktusovou věžičku děkanského kostela zasvěcený Nejsvětější Trojici. Zavěšen byl 19. října při malé slavnosti. Pořídil ho Katolický ženský spolek a věnoval ho nejen kostelu, ale i děkanu Dr. Ignáci Preißovi k 30. výročí v úřadu. Zvon měl hmotnost 45 kg a zhotovil ho zvonař Herold z Chomutova. Byl prvním novým poválečným zvonem. Ty původní byly roztaveny za války. Velkých nových zvonů se město dočkalo až roku 1927.
Saazer Anzeiger se opět opakovaně rozhořčoval nad průběhem pozemkové reformy, která se nyní měla týkat nejen měcholupských majetků rodiny Dreherů. Vyzýval, aby si uvolněné pozemky zakoupili místní Němci. Psal o „čechizaci“, neopomněl ani zkritizovat, že Češi dovolili na železniční stanici jen umístění českého názvu obce Měcholupy, podobně jako předtím v Sádku. Text z vývěsky okresního soudu v Žatci k průběhu pozemkové reformy v Měcholupech byl otištěn 18. října dokonce na první straně novin Saazer Anzeiger, kam se obyčejně dostávaly události světového významu, v říjnu např. přelet vzducholodi Zeppelin přes oceán do Ameriky.
PhDr. Milada Krausová, Ph.D.
